Na první pohled praktický rozhodný muž, který v ateliéru SVIŽN zodpovídá za úsek výroby a rozvoje. Michal Volbrecht navíc patří v republice k pokročilým odborníkům na projekční metodiku BIM. Věci dotahuje do konce a když je to nutné… prostě zůstane v práci, i kdyby všichni ostatní šli dávno domů.
Dalo se v dětství vypozorovat, čím se budete jako dospělý zabývat?
V úplně v raném dětství asi ne, ale na základní škole už ano. Třeba na tom, že jsem byl úplný fanatik do rýsování, s pravítky jsem se dokonce koupal, abych je měl pěkně vymydlený (úsměv). Střední jsem pak nevolil podle oborů, ty mě zas až tak moc nezajímaly, ale podle toho, kde se nejvíc rýsuje. A to byla jednoznačně průmyslovka. Dokonce jsme naproti ní bydleli a já roky záviděl studentům tu záhadnou rouru, kterou si nosili. Chtěl jsem ji taky. Ze znalostí ručního rýsování mimochodem těžím ve své práci dodnes, počítače nám to podle mě kolikrát zjednodušují až moc.
Kdy jste se ocitl přímo v projekční praxi?
Dva dny po maturitě. Dostal jsem se k projektování, ale zároveň jsem se přiblížil k technologiím a technice. Takže jsem velmi rychle zjistil, že papír unese leccos, ale taky to musí být realizovatelné.
Co ve vašem případě rozhodlo, že jste se přidal ke kolegům ve SVIŽNu?
Určitě do velké míry přání dělat věci podle svého přesvědčení. Chtěl jsem víc využívat inovací, cítil jsem se dost zralý a zkušený na to, abych se mohl v rámci projektu rozhodovat samostatně a jít vlastní cestou. Dnes to pořád platí, rozhodně mám prostor dělat věci po svém, i když samozřejmě vím, že něco ovlivnit nemůžu, a ne všechno mě vždy baví. To je ale, podle mě, úplně normální stav.
V čem vidíte největší přidanou hodnotu spolupráce se SVIŽN pro klienty?
Určitě v komplexnosti, ale zároveň taky ve využívání inovativních přístupů k řešení zakázek. Vím, že řada kolegů z jiných ateliérů už v praxi nechce nebo nemůže překročit své mantinely, ale nás se to naštěstí netýká. Pořád se snažíme být o ten pověstný krok vepředu. Náš kolektiv je myšlením mladý a ochotný přizpůsobovat se novým trendům.
V jaké fázi projektu klient potká přímo vás?
Vzhledem k tomu, že mám na starosti výrobu, tak v momentě, kdy se začneme konkrétně bavit o tom, jak projekt budeme realizovat. Realizaci se pak budu věnovat až do konce, ke kolaudaci, protože se hodně pohybuji přímo na stavbách a mezi moje kompetence patří i dozorování staveb.
Kolikrát už jste přespal v práci?
Když jsem tu spal naposledy, nebylo to kvůli práci, ale kvůli tomu, že máme kanceláře šikovně přímo v centru Prahy (úsměv). Ale jestli se ptáte na to, kolikrát jsem tu zůstal do rána, abych něco dotáhl, tak nesčetněkrát. Když je potřeba něco dotáhnout, tak se třeba ráno rozloučíte s manželkou a přijdete až druhý den na večeři. To je ta moje povaha. Když vidím, že je to potřeba, tak jdu a udělám to jako první. Myslím, že v tomhle hodně vedu (úsměv), kdyby tady byla nějaká nástěnka s puntíky za noční směny, jsem jasný vítěz.
Kdy jste měl naposledy vypnutý mobil?
To si nepamatuji.
Jste odborníkem na projekční metodiku BIM. Jak byste laikovi vysvětlil, oč přesně jde?
Když se v naší profesi přešlo od ručního rýsování na počítačový CAD, byla to taková první evoluce. BIM je dalším krokem, projektování probíhá ve 3D. Pro klienta to znamená lepší vizuální představu, ale také minimalizaci možných chyb, kolizí nebo nedostatků, na které by se běžně přichází až během realizace stavby. Řešení těchto stavů až během realizace z drtivé většiny stavby neúměrně prodražuje.